Vzpomínky - Základní škola Za Alejí

Zde najdete vzpomínky a přání, které jsme obdrželi k 50. výročí. Tvoří mozaiku příběhů školních let, sdíleli je s námi žáci, rodiče, kolegové i přátelé školy a my je s radostí předáváme dál.

Je to deset let, co jsem dostala stejnou výzvu jako dnes, abych napsala něco o Zaalejce… A tak sedím a zamýšlím se nad tím, co se v mém vztahu k Zaalejce během těch deseti let změnilo. Mám na ni různé úhly pohledu – žákyně, rodič, učitelka. A tak rekapituluji…. Z mých bývalých učitelů se stali mí blízcí přátelé, zkušenější pedagogové mně jsou oporou, mladší kolegové přináší nový vítr a nápady, zrodila se nová přátelství, některá přátelství vymazal čas, dcera opustila brány školy a vydala se vstříc dalšímu vzdělávání a tváře dětí, které jsem během těch deseti let učila, mně začínají pomalu blednout. Krásné je na tom to, že jejich místo zaujímají nové tváře se zcela jasnými obrysy. A za to jsem nesmírně vděčná. Tato škola je pro mě mým osudem, nechává svou stopu v mém životě od mých sedmi let. Mohlo by se zdát, že je to příliš stereotypní, ale mě to uklidňuje a dává mně to pocit bezpečí a jistoty. Zaalejka prostě stojí stále na svém místě – na ulici Za Alejí a v mém životě.

Martina Odehnalová Podešvová

Na přijímací pohovor jsem k Zaalejce přijela s nadšením – a nabourala značku. Od té doby tu jedu naplno. Zaalejka je styl života. Protože jen tady můžete během pár let dostat deodorantem do obličeje, ráno řešit SamoSeto, večer spát s žáky v jedné místnosti kvůli větvi, co vypadala jako strom, a o pár měsíců později se škrábat s deváťáky dolů z Ještědu. Jen tady vidíte, jak z dětí, které vám kdysi nesměle podávaly květiny se slovy „to posílá maminka“, vyrostou osobnosti, které vedou sebe i druhé – a nakonec vás donutí přemýšlet, jestli náhodou nejsou dál než vy. A když se s vámi loučí jako s někým opravdu blízkým, víte, že byste tu značku klidně trefili znovu.

Dana Šimíková

Kreativita, schopnost být sám sebou, týmová práce, spolupráce – namátkou hodnoty, které si spojuji se školou Za Alejí. Důraz na individualitu dětí považuji v dnešní komplexní a rychlé době za klíčovou. Vede totiž k osobní a časem i profesní spokojenosti. Už dávno neplatí, že je nutné být ve všem nejlepší, daleko víc si umíme cenit věcí – předmětů a zájmů, které nás baví a ve kterých se najdeme. Někdo je společenský, jiný dokáže vytvořit umělecké dílo, jiný je nadaný na matematiku. Jsou mezi námi děti zručné a jiné, které se rády „zašijí“ se skvělou knížkou. Proto fandím škole Za Alejí a fandím také jejím pedagogům, protože přispívají ke spokojené budoucnosti žáků, kteří sem docházejí. Děkuji také rodičům, protože bez trojlístku – dítě, škola, rodič by tato spolupráce nebyla úplná. A do další padesátky hodně štěstí!

Zuzana Vandame, městská radní

Na ZŠ Za Alejí (Zaalejku, jak jsme jí říkali) vzpomínám poměrně často a rád. Je to místo, kde jsem devět let trávil většinu svého života, a je to místo, kde jsem vyrostl. Mám nesčetné množství jak vtipných, tak krásných vzpomínek, kdybych je však měl popsat všechny, musel bych nad psaním strávit dalších devět let, takže si to dovolím trošku zkrátit. Asi nikdy nezapomenu na naši úžasnou třídu na druhém stupni, se kterou jsme spolu s naší třídní učitelkou, která pro nás byla jako kamarádka, navštívili spoustu míst, uspořádali mnoho výletů a prožili spoustu úžasných zážitků. Byla to třída, do které jsem prostě rád chodil. Celkově jsem se na té škole cítil opravdu dobře, protože poskytovala takové příjemné a dost pokrokové prostředí, které žáky podle mě dost rozvíjí. Přátelská atmosféra byla za mě důvod, proč jsem tu školu měl tak rád. Protože když je přátelská atmosféra, krásné vzpomínky se tvoří velmi snadno. Děkuju, že jsem mohl strávit devět let svého vyrůstání právě tady.

Matyáš Dvouletý

I po téměř půl století vzpomínám na zájezd pracovníků školy a jejich rodinných příslušníků na konci prvního školního roku v nové škole na Slovensko do Vysokých Tater. Zájezd se vydařil – byl dobře připraven a i počasí přálo – a vytvořil tak budoucí tradici zájezdů, které někdy byly spojeny s výjezdem do sousedních zemí. K nim později přibyly návštěvy družební školy v Novém Městě nad Váhem, při kterých se setkávaly pracovní kolektivy – někdy dokonce slavily společně Den učitelů – i žákovské kolektivy, které poměřovaly síly ve sportovních kláních a vědomostních soutěžích. Později přibyly i školní výlety do družebních oblastí. Rozdělením státu tyto možnosti skončily. Dnes již nejsou zájezdy tak časté, přesto jsou stále vyhledávané a vždy plně obsazené. Nechť tato tradice má zelenou i v dalších letech.

Vladimír Mikulášek

I cesta může být cíl, i cesta může být cíl…, zpívá moje oblíbená skupina Mňága a Žďorp a můj kamarád a kolega, ředitel Vratislav Brokl, se kterým jsme o sebe zavadili už v Brně na PdF Na Poříčí, to již dlouho realizuje ve svěřeném ústavu. Jsem rád, že jsme se za tu dobu navzájem inspirovali, pošuškali si dobré rady, nebo jen stačilo, že jsme o druhém věděli, že existujeme. A kdykoliv se kouzelnou krabičkou dokážeme spojit. Vloni jsme na naší ZŠ Švermova ve Žďáru nad Sázavou oslavili 50. výročí, letos to velké zastavení na cestě, rekapitulování i pochlubení se, proběhne na vaší školičce. Na dálku budu držet palečky, protože vím, že škola je v dobrých rukou a jejímu řediteli z dob na „pajdáku“ stále zůstaly přihrávky, které měly oči, tah na bránu, stálé hledání novinek, vyhovění si se spoluhráči, kreativita i ochota padnout za svůj mančaft. Teď mne napadlo, že Mňága zpívá i „Písničku pro Tebe“.

Jaroslav Ptáček, ředitel školy Žďár nad Sázavou

Nedávno jsem posílala esemesku s přáním k narozeninám své kamarádce a spolužačce z „pětky“ Vlaďce. Na mou zprávu reagovala se zmínkou: „Víš, že pětka má letos padesát?“ Trochu ve mně zatrnulo. Že by to bylo už tak dávno, kdy mnozí z nás překročili práh zbrusu nové školy a stali se jejími žáky? Uvědomuji si, že od 1. září 1975 skutečně už tolik let uplynulo. V ten první den jsem pociťovala sucho v ústech. Mou třídou byla tenkrát 8. C a já v ní neznala nikoho. Přišla jsem jako jediná ze „trojky“. Noví spolužáci byli v radostném rozhovoru, znali se z „jedničky“ a „dvojky“. Netrvalo však dlouho a najednou se z nás stala třída „starých známých“. Díky kamarádskosti, jež v 8.C od počátku panovala, vznikl nádherný kolektiv. Na této skutečnosti se podíleli i učitelé – především náš třídní Antonín Foretník. Ráda vzpomínám na společné výlety a exkurze, které jsme podnikali společně s 8.A a s 8.B. Tato pospolitost pokračovala i ve třídě deváté. Nezapomenutelné jsou výlety na Malou Fatru v osmé třídě a do Jeseníků v deváté třídě. Úžasné byly jízdy autobusy – jezdili jsme dvěma. Činilo nám radost, když zrovna ten „náš“ autobus předjel ten „druhý“. A naopak, když nás náhodou předjížděl ten „druhý“, ozval se v „našem“ autobusu velký pískot. Sotva jsme do autobusů nastoupili, začalo se zpívat. Tóny udávali Luboš Bělohrad, Jirka Gajzur a Míša Šáchová. Ostatní jsme se hned připojovali. Repertoár jsme měli široký. Teď, jak píši, najednou to mám všechno před očima a snad slyším i to zpívání. 30. června 1977 jsme školu opustili, ale věděli jsme, že se nevidíme naposledy. Naše přátelství zůstalo i mezi jednotlivci. Jako třída se scházíme v pětiletých intervalech i s panem učitelem Foretníkem k dobré večeři, dobrému vínu a vzpomínáme. Když jsou naše hovory halasné, tak jako vždycky byly, tak nějak čekáme, že uslyšíme zvonění, která nás ztiší a zažene do lavic. Až se pak ubíráme domů, máme v myslích i ústech větu. „Na pětce to bylo fajn!“ Vysvětlivky: Jednička a dvojka – škola pod dnešním názvem Unesco Trojka – dnešní sportovní Pětka – ZŠ Za Alejí

Helena Minaříková (v té době Daňková)

50 let je velké výročí v životě a stejně asi i v historii školy. Hodnocení a chvály bude asi hodně. Já jsem na škole strávil většinu svého pracovního života. Déle jako učitel a kratší čas i jako ředitel. Nejraději vzpomínám na začátek svého působení na škole. Bylo to velmi zajímavé, protože ještě v posledním týdnu před zahájením školního roku pracovali na škole zedníci a my, chlapi učitelé, jsme stěhovali nábytek do kabinetů a s panem školníkem jsme ještě v sobotu a v neděli montovali tabule ve třídách. Přesto na to rád vzpomínám, protože velká většina učitelů byla po absolvování školy, nebo roku praxe. Tak jsme si užili hodně zábavy při společných akcích a utkáních ve volejbale. I se staršími kolegy jsme vycházeli dobře a vždy nám rádi pomohli a poradili. Ve funkci ředitele jsem na škole zažil radosti, když se nám podařilo s volejbalovými třídami chlapců postoupit několikrát až na mistrovství republiky. Největší starosti byly po povodních, kdy bylo zatopené celé přízemí, zničená kotelna a tělocvična. Tehdy udělali učitelé hodně práce i mimo vyučování při odstranění těchto škod. Jsem rád, že na nás, teď už důchodce, vedení školy nezapomíná a zve nás na posezení ve škole a na Den učitelů, kde si rádi zavzpomínáme a pobavíme se. Škole chci na závěr popřát, aby měla jako doposud dost dobrých žáků i učitelů, podporu města i rodičů v dalších letech.

Jaroslav Tanner

Brzká rána, která mě tehdy otravovala, a dnes na ně vzpomínám s láskou. Cesta do školy na kole – bez přilby samozřejmě. Moje skříňka. Uvnitř stará svačina, tělocvik, co už měl být dávno vypraný, a pouzdro, které víc než tužky skrývalo papírky s tajnými vzkazy. Klíče od skříňky ze zásady ležely zapomenuté doma, a tak jsem mohla udržovat téměř každodenní kontakt s paní uklízečkou, která mi ji ochotně den co den odemykala. Obědy, na které jsme si rituálně stěžovali, i když nám vlastně chutnaly. A odpoledne strávená v bytě u kamarádů na sídlišti. Tohle všechno pro mě byla Zaalejka. Škola mezi pomalou Moravou, stíny lip a betonem štěpnického sídliště.

Johana Holčíková

V rámci programu Erasmus sme mali možnosť navštíviť vašu školu so žiakmi štvrtého ročníka. Veľmi sa nám u vás páčilo! Privítali ste nás s úsmevom a vytvorili ste nám priateľskú a veľmi príjemnú atmosféru. Vaša škola je krásna, moderná a cítili sme sa v nej ako doma. Najviac sa nám páčili spoločné aktivity ako návšteva archeoskanzenu, terária, prehliadka Velehradu či Kovozoo, rôzne hry a možnosť spoznať vašich žiakov. Bolo to pre nás veľké dobrodružstvo a zážitok, na ktorý budeme dlho spomínať. Při príležitosti 50. výročia vašej školy vám zo srdca blahoželáme! Prajeme veľa úspechov, šikovných žiakov, trpezlivých učiteľov a ešte mnoho krásnych školských rokov. S priateľským pozdravom učitelia a žiaci zo ZŠ Komenského v Starej Ľubovni.“

Katarína

Celý život stojím na jednom místě. Tichá, bez otázek, s tou samozřejmostí, která ke mně už dávno patří. Byla jsem za svůj život svědkem mnoha dětství. Nepamatuji si je všechna – to snad ani nejde. Je pondělní ráno. Děti se vrací do školy a celá šatna pomalu utichá po ranním shonu. Já pořád čekám. Anna chodí vždy na poslední chvíli. Tři minuty před tichým zvoněním vybíhá do šatny, bez klíčů a s ospalky u očí. Zapomnětlivá, ale usměvavá. Jednoho dne na ni taky zapomenu, ale prozatím tvoříme nerozlučné duo. Jsem jejím domovem v této škole. Útočiště – kam schovává všechna školní tajemství. Není to lehký život, ale mně to nevadí. Moje místo je tady, za lipovou alejí, kde školníci večer dávají dobrou noc a kde já vytvářím malý, dočasný úkryt pro každé dítě, kterému jsem přidělena. Nepatrná, ale přítomná. Neviditelná, ale důležitá. S údělem mlčky zůstat.

Anna Holčíková

Happy anniversary! We started as partners over 13 years ago, and now we can truly say we’re friends. Over the years, we’ve shared so many amazing memories — the circus, the cathedral, the musical workshop, and more. Our pupils and staff have loved visiting your school and staying with your lovely families. We’ll never forget when your staff and children were with us at the start of the Covid pandemic — such a strange time, with everyone suddenly having to rush back home before lockdown. Even in those moments, we felt the strength of our friendship. We feel so lucky to know you all and to be welcomed every time with such warmth and kindness. We can’t wait to come back — and to welcome you back to Wales soon!

With love, Andrea, and all the staff and children at Bodnant Community School, Wales, UK

Happy 50th Anniversary! We have known each other since 2012, when we first joined in Comenius project. Since then, we have had a truly wonderful time working together by sharing ideas and strong teamwork. We were proud and happy to be your Erasmus partners. Your school has always impressed us with its excellent organisation, warm hospitality, and openness to collaboration. We especially enjoyed visiting your classes and meeting your dedicated teachers and curious students. And of course – we must mention your unforgettable teachers’ room! It felt sooo cosy... we almost didn’t want to leave! We truly value the friendship we’ve built and hope to continue this connection for many more years. May your school keep growing, inspiring, and achieving excellence for the next 50 years!

Tihana, and teachers and students from Osnovna škola Bol, Split, Croatia

Jsem vděčný, že mě náhoda – a možná i kousek štěstí – zavedla na ZaAlejku. Byla to moje první velká zkušenost se školou, i když jen na dva roky. Už tehdy, před více než deseti lety, byla tato škola moderní, otevřená a inspirativní. Přístup k žákům i kolegům pro mě byl něčím novým, neuvěřitelným – a přitom tak přirozeným. Mnoho z aktivit, které jsem na Zaalejce zažil, jsem později využil na školách, kde jsem působil. Dnes, v roli ředitele, se ZaAlejkou stále spolupracuji – a stále mě inspiruje. A nesmím zapomenout na kolegy, dnes už spíše přátele, se kterými se sice vídám méně, než bych si přál, ale o to raději. ZA ALEJÍ SE MI LÍBILO…

Jiří Švehlík

It´s a real pleasure to have been teaching now at Za Alejí for 7 out of the last 50yrs, and I can honestly say this school is easily the most active and friendliest school that I have taught at so far in Czechia! I really appreciate the open approach and inclusivity shown to everyone here: all the students(and teachers) have the chance to shine and be successful, simply to be themselves and to feel comfortable whether it is winning the school olympics competitions, or just taking an active role in every week´s lessons. I hope I have had a chance to be influencial in achieving this. This is all based on great teamwork, and I´d like here to also mention the excellent tasty lunches the kitchen staff provide each day! These keep us all going…and all the cleaners and caretakers that keep the school standing and in order for the many brilliant after school clubs and workshops! I myself have enjoyed running English Language clubs and even a juggling workshop in the afternoons. There is so much variety and diversity at Za Aleji every day! There have been so many great events and trips involving our school over the last few years, the highlight for me was our trip to Cornwall, the coastal paradise in the South West of Britain a few years ago not far from my homeland, and I hope we can revisit there again one day soon! Other highlights include the numerous excellent class trips I have joined in whether to Prague or adventure camps in the hills or forests, our excellent Christmas craft markets during advent, the marvelous school „polonaise“ ball that our graduating 9th graders organise in June each year for parents and friends, and last but not least the amazing school circus and garden parties that finish each school year. This year being our special 50th celebration! I think every teacher has a catch phrase or nickname here, and mine I guess is „what´s massive?“ or „first napomenuti“ but I am glad that I am simply known as „Andy“ and not Mr. Napthine at our school, and I hope to still be around to celebrate the centenary celebration at Za Aleji in 2075! But first let´s all fully celebrate our Golden Anniversary this coming weekend! I wish the school another another successful 50 years!

Alan Andrew Napthine