Adaptační pobyt 6.B

Sedíme v autobusu směr Mlýnky, je pondělí ráno a my vyrážíme vstříc třem dnům nabitých zábavou, poznávacími hrami a pospolitostí. Do oken se opírají sluneční paprsky a slunce se stává naším věrným společníkem po celou dobu pobytu.

Asi za hodinu jsme tam. Penzion a přidružené chatičky jsou v místě, kde lišky dávají dobrou noc, mobilní signál tu téměř nenajdete, zato je tu klid a pohoda. Vítá nás pan učitel Vrobel, organizátor celé akce, a brzy nás zasvěcuje do tématu provázejícího náš pobyt – života Keltů a jejich zvyků. Ještě před obědem nás vybaví nezbytnými znalostmi o keltských zvyklostech, sídlech i kultuře, a tak se už odpoledne mohou všichni žáci 6.B rozdělit do čtyř kmenů – kmene ohně, vzduchu, země a vody. Každý kmen si zvolí jméno a pokřik, vyrobí si kmenový náramek z korálků a poté v lese postaví oppida – keltská sídla. A přidávají se i příběhy jednotlivých kmenů a oppid, jsme seznamováni s hrdiny, šikovnými staviteli i dechberoucím vybavením sídel. Večer zapálíme oheň, opečeme špekáčky, někdo trochu zahraje, jiní zazpívají.

Na druhý den přicházejí do týmu učitelů nové posily – školní psycholožka Lenka Rašticová a speciální pedagožka Alena Svobodová. Dáváme hlavy dohromady a vytváříme pravidla naší třídy, hrajeme seznamovací hry a venku nás uchvátí obrovský padák – jeden pro kluky, druhý pro děvčata – který všichni společnými silami přimějí klesat a zas stoupat, pak pod ním všichni zmizí a nakonec se padák vznese a chvilku letí povětřím.

Ten den se ještě utkáme ve sportovním klání (závody družstev, hody do dálky, výstup do strmého srázu i pohupování na lanech mezi stromy), malujeme keltské runy na kameny nasbírané v potoce, ale jasným vrcholem dne je noční stezka odvahy. Měsíc svítí jako o závod, baterky hledají v temném lese odrazky, dvojice, nebo stateční jednotlivci opatrně postupují do nitra lesa a když to nejméně čekáme, zjeví se před námi jako přízrak „lesní muž“ pana učitele Vrobela. Dokonalý převlek! V cíli nás čeká kruh ze světýlek a uprostřed modře hořící menhir a úplnou tečku za úterým napíše odlétající lampion štěstí.

A už je tu středeční ráno a s ním poslední hry na spolupráci a paměť, pár jazykolamů a závěrečné zhodnocení pobytu.

Zažili jsme legraci i dobrodružství, lépe se poznali, vyzkoušeli si různé druhy spolupráce, užili si zábavu i klid uprostřed přírody.

Věřím, že se adaptační pobyt stane dobrým odrazovým můstkem pro naši celoroční školní práci.

Kateřina Horáková