Lyžařský výcvikový kurz

Naše třída se od 18. do 23. ledna zúčastnila lyžařského kurzu v Karlově pod Pradědem společně se 7. A. Zážitky z tohoto týdne přibližují články napsané dětmi.

V neděli v 7:30 jsme se všichni sešli na hlavním hřišti, kde nás čekal autobus. Cesta trvala přibližně dvě hodiny a utekla celkem rychle. Po příjezdu jsme se rozdělili do pokojů a začali se vybalovat. Dále nás čekal oběd, který nebyl úplně nejlepší, ale dalo se to. A pak to přišlo… Začali jsme se chystat na lyže. Bundy, kalhoty, helma a šlo se.

Dnes jsme se ještě na svahu nerozdělovali, ale v pondělí už jsme se do skupin rozdělili. Dojeli jsme skibusem na svah, museli jsme si v lyžích vyšlápnout pár kroků nahoru. Na svahu jsme strávili asi 2–3 hodiny a jelo se zpátky. Došli jsme na pokoje a čekala nás večeře. Každý večer nás čekal program a to nejlepší nakonec – Just Dance.

Ráno v pondělí se toho moc nezměnilo. Začalo to snídaní, pak se nachystat a hurá, svah čeká. Na svahu nás rozdělili na jedničky, dvojky, trojky a „hvězdičky“. Lyžování nás vždycky celý den bavilo nejvíc. A tehdy to začalo, první nemocní odjeli buď večer, nebo ráno. Ubývalo nás docela dost a tak to bylo celý týden.

V úterý jsme ráno počkali na skibus a jelo se. Učitelé se mezi námi střídali, aby se podívali, jak kdo lyžuje. Za nás to vyhrál pan učitel Vrobel. S ním to vždy byla zábava. Večer v úterý jsme se sešli ve společenské místnosti, v týmech hráli hry a pak naše oblíbené Just Dance.

Středa byla pro některé z nás spíše odpočinková. Rýma, kašel a horečka se pořád držely. Na svahu nás bylo méně a musíme říct, že sranda byla velká. Někdy se i někdo ztratil, ale vždy se našel.

Hodně lidí se středečního večerního programu neúčastnilo. Leželi na pokojích a odpočívali, takže hry nehráli.

Ve čtvrtek byl shon největší, protože nás čekal karneval na lyžích. Každý z nás si měl přivézt kostým a lyžovat v něm. Učitelům se nejvíc líbila jahoda, ale i převlek banánu měl úspěch. Na svahu na nás pořvávali: „Čau banáne, pěkný kostým.“

Někdy nás čekala i zastávka na Rotundě (takový malý bar). A pak se jelo zase na lyžích. Když jsme se vrátili na chatu Moravici, čekala nás večer taková malá párty. Zatančili jsme si asi tak za celý týden nejvíc Just Dance.

Okolo 10 hodin jsme zalehli a v pátek ráno už jen balení věcí, snídaně a autobus mohl dojet. Vynesli jsme si věci a lyže a hurá domů. Cesta zpět byla horší, protože ze všech stran se ozývalo kašlání nebo smrkání. Pak už jen malá zastávka na benzínce a byli jsme v Hradišti.

Lyžák byl za nás super, akorát nás mrzí, že nás tolik odjelo, ale jeli bychom hned zpátky. Tolik trendů a zábavy si jinde neužijete. Náš nejlepší trend byl taneček „LUSH LIFE“.

Takže letošní šesťáci se mají na co těšit. My děkujeme učitelům za skvělý týden a jsme rádi, že nás alespoň pár vydrželo.

a další 

Letošní LVK byl podle mě legendární a nezapomenutelný. Všechno to začalo, když jsme se v neděli potkali u školního hřiště. Upřímně se mi moc nechtělo vstávat, protože sraz byl už ve 7:30, ale těšila jsem se, což mě nakonec přinutilo vstát. Autobus odjel v 8:00 a cesta trvala zhruba dvě hodiny s přestávkou na jídlo.

Po příjezdu jsme se všichni podíleli na vykládání věcí z autobusu a následně jsme lyže i s lyžáky odnesli do lyžárny. Dozvěděli jsme se, s kým budeme na pokoji, a šli jsme se vybalit. Chata Moravice, na které jsme byli ubytovaní, byla prostorná a pokoje byly moc pěkné.

Dorazili jsme právě včas na oběd, na který bylo maso s rýží (jídlo bylo na chatě jediná nevýhoda). Odpoledne už jsme stáli na svahu, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny podle toho, kdo už na lyžích stál a kdo ne. Já lyžuju už dlouho, takže jsem se svou skupinkou šlapala kopec a vedoucí si zapisovali, jak na tom s lyžováním jsme.

Po lyžování jsme měli osobní volno, během kterého odjelo domů kvůli nemoci zatím jen pár lidí. Následovala večeře a večerní program, při kterém jsme se rozdělili do pěti týmů, ve kterých jsme se vždy na večer sešli. Také jsme se seznamovali se základními pravidly. Překvapilo nás bodování pokojů podle toho, jak moc jsou uklizené. Náš pokoj skončil předposlední, což nebyl úplně nejlepší pocit. Večerka byla v 10 hodin, ale všem bylo jasné, že po večeři zůstaneme ještě dlouho vzhůru.

Druhý den byla snídaně a jelo se hned na svah. Ti, kteří na lyžích už stáli, jeli na expres, a někteří zůstali na Myšáku (malé sjezdovce). My jsme se dozvěděli, v jakém družstvu budeme (jednička skvělí lyžaři a dvojka trošku horší) a já jsem skončila v jedničce. Lyžovali jsme zhruba dvě hodiny a pak jsme jeli zpátky na chatu. Byl oběd, odpolední klid a opět lyžování, při kterém do našeho družstva přiřadili Kiki. Po večeři byl znovu herní večer, během kterého jsme opět hráli hry, měli jsme přednášku o bezpečnosti a celý večer zakončilo Just Dance.

Kvůli nemoci zase odjelo několik dětí a osobně to byl můj poslední lyžovací den. Ráno se mi udělalo dost špatně, takže jsem nelyžovala a zmeškala jsem dopolední lyžovačku. Ležela jsem na pokoji a průběžně za mnou chodili učitelé. Ten den nás na pokojích leželo dvanáct.

Až se lyžaři vrátili, do postele se ke mně přidala ještě Anežka, které se udělalo taky špatně. Aspoň jsem tam nebyla sama a povídaly jsme si. Emmča sama musela na odpolední lyžovačku. Když se vrátila, byla u nás Dana a měřila nám teplotu. Já jsem velkou teplotu neměla, ale zvracela jsem, a tak jsme zavolali tátovi, aby si pro mě přijel. Anežce se udělalo vyloženě špatně a její teplota se dostala až na 39,1 °C, takže jsme se domluvili, že až pro mě táta přijede, vezmeme domů i ji.

Nakonec se k nám přidala i Rita z áčka a z našeho pokoje zůstala jen Emmča, která stejně odjela další den ráno. Ten den odjelo kvůli nemoci nejvíc lidí a na konci lyžáku zbyla méně než polovina. Spousta lidí zůstala, protože by nedávalo smysl odvážet nemocné den předem.

Lyžák trval až do pátku, ale já už tam nebyla.

Myslím si, že lyžák 2026 rozhodně stál za zapamatování.